Navigace
Výběr jazyka
Obsah
Usedlosti a seskupení budov na statku
Podle zastavění, vzhledu a podle šířky budovy bylo těžko odlišit od sebe grunty selské (velké) od gruntů zahradnických (malých).Po této stavební stránce nebylo mezi oběma podstatných rozdílů a uvidíme, že se i rozdělení statku samého, jakož i jeho jednotlivé budovy a jejich půdorysy mnoho od sebe neliší a že jsou shodné (rozdíly byly ponejvíce jen v rozměrech).
V XV. a XVI.století se rozlišovaly statky lánové,podsedky větší a menší a zahrady. V XVII. Stol., po válce třicetileté uvádějí se v lánských rejstřících přehledy usedlostí a v pozdějších gruntovních knihách již podle velikosti grunty celolánní, pololánní - selské, grunty půlčtvrtní - zahradnické čili chalupnické. Plošná rozloha pozemků při gruntech se udává od konce XVII. století. Majitelé usedlostí vlastně neexistovali, kde hospodařil,měl k usedlosti pouze právo dědičného nájmu, nazývané právo emfyteutické (právo zákupní).
První polovina XVIII. Století, kdy byl značný přírůstek obyvatel, dal vznik nové vrstvě obyvatel, tzv. podruhům, kteří neměli vlastního přístřeší a bydleli při gruntech ve výměnách nebo světničkách, byli to obyčejně příbuzní hospodářovi anebo dělníci na jeho gruntě. Vlivem reformních zásahů Marie Terezie a Josefa II. Ve prospěch venkovského obyvatelstva zlepšilo se právní i hmotné postavení jak držitelů gruntů, tak i ostatního venkovského obyvatelstva a vznikla další nová skupina obyvatelstva –domkáři. Domkáři dostali půdu pro postavení domku, pro dvorek a pro malou zahrádku, a platili z toho každoročně poplatky, dostal-li k tomu půdu panskou, byl majitel domkářem dominikálním, byla-li to půda obecní, selská, byl domkářem rustikálním.V obcích vznikly celé kolonie těchto domků, a tak nastal první vývoj ve stavebním rozvoji obce samé. Druhý rozvoj obce nastal po roce 1868, po vydání zákona o možnosti dělení gruntu, tento zákon dal vznik celé řadě nových drobných hospodářství.
Na území Hané, které patří mezi starší sídelní a kulturní území moravská, vytvořili si obyvatelé svá sídla podle vlastních tradic, vtiskli stavbám ráz své vlastní osobitosti. Aktivně se účastnili na tvoření hodnot ve svém prostředí, a vytvořil si tak jednotné celé území, které zaujímá důležité místo na ploše našeho státu a které patří mezi oblasti stavebně velmi pokročilé. Jejich stavební jednotky,z nichž se skládá hanácká vesnice, byly shodné, skoro stejné a jednotně uspořádané.
K provozu hospodářství, tj. k správnému a úspěšnému obhospodařování pozemků, je potřeba lidí, kteří se musí obživit a ubytovat, dále domácího zvířectva k obdělávání a hnojení půdy a k výživě obyvatelstva. Pak je nutné řádně uskladnit sklizeň a polností a konečně je potřebné uložit různé nářadí k obdělávání a vozy k svážení úrody na vhodných místech.Proto statek pozůstává z budov obytných a hospodářských, dále z inventáře živého i mrtvého.
Inventář na selském gruntě pozůstával koncem XVII. Století ze dvou koní, kutého vozu, 2bran, 1 nebo 2 pluhů, koncem XVII. Století ze 2 až 4 koní, 2vozů, brány se kryly s počtem koní, a 2 pluhů.U gruntů zahradnických byl inventář obdobný, jen koně nebyli stálým inventářem. Stav hovězího i vepřového dobytka byl velmi nízký, rovněž i počte drůbeže, ojediněle se chovaly ovce,včelařství se pěstovalo již v XVII. století. Nejcennějším majetkem po dlouhou dobu byli koně, jezdilo se s nimi daleko až do města, s úrodou nebo za robotou a obdělával se jimi vlastní pozemek.
Budovy, k provozu hanáckého gruntu potřebné, byly:obytný dům s komorami, hospodářská budova se stájemi a chlévem, stodola, po případě kůlna a výměna.
Do návsi je postavena obytná budova, která dlouhou stranou je obrácena k návsi i s vjezdovou bránou a vstupní brankou (dvírcami pro pěší). K obytné budově ve dvoře přiléhá kolmo v pravém úhlu hospodářská budova se stájemi a chlévem. Kůlna bývá při záhradě proti vjezdu a proti hospodářské budově anebo někdy v prodloužení hospodářské budovy. Napříč dvora na konci hospodářské budovy a kůlny bývá zděná zídka s vjezdovou bránou, oddělující dvůr od zahrady,v zahradě bývala stodola, ta stála o samotě uprostřed mezi stromovím, které ji mělo chránit od ohně.V pozdější době, v druhé polovině XIX. Století, kdy požáry byly omezovány ohnivzornějším stavebním materiálem, byly stodoly stavěny až na konci záhrad, při cestě za humny,do skupin se stodolami sousedů. Teprve nyní, ve XX. Století,, se zase stavějí stodoly u dvora na hranici zahrady,aby uzavíraly spolu s kůlnou dvůr proti zahradě, a to z důvodů provozních, neboř již není potřebí obávati se požáru.
K budovám patří ještě obydlí výměnkáře, je to buď samostatná budova, která bývá stavěna do návsi vedle vjezdu,je-li tam dosti šířky, může to býti třeba přístavba k obytnému domu, nebo se staví až za vjezd. Není-li místa v průčelí do návsi, staví se domek pro výměníky na konci hospodářské budovy, nebo – ale zřídka – i v zahradě o samotě. Nebylo-ti třeba samostatného domku, byla vystavěna pro výměnkáře pouze světnička přímo při obytném pokoji hospodáře.
Z uvedeného seskupení budov na statku je zřejmé, že se na Hané skládá statek z několika budov, obytný dům a hospodářská budova přilehají k sobě v pravém úhlu a tvoří tak úhlovou disposici. Prostorný, čtvercový nebo podélný dvůr je obestavěn na třech stranách budovami statku, čtvrtá strana je zastavěna sousedovou hospodářskou budovou. Obestavění dvora vytvořilo tak uzavřený prostor, nádvoří, které v druhé polovině XIX. Století bylo ještě vybaveno novou náspou podél hospodářské budovy, čímž byla vytvořena esteticky náročná prostora.
Kšír, J.: Lidové stavitelství na Hané, str. 328 - 330
